Diskusia - Galéria

Jirina a Jaromir Polaskovi "Moravskoslezke povesti" strana 288-289: Kocka ze zamku ve Vidnave: "Ve Vidnave stoi zamek, kteremu pry podle posledneho majitele zacali rikat Gilgenheimb. Pred tremi sty lety na tom zamku prebyval mlady revirnik se svou rodinou. Pilne plnil sve povinnosti, protoze prace jej velmi tesila. Co ho vsak nemalo trapilo, bylo to, ze po dobu jeho sluzby v polesi prislo o zivot mnoho hajnych. Casto ho prepadaly myslenky na sluzbu v mene nebezpecnych koncinach. V tech dobach se do sluzby prihlasil novy hajny. Revirnikovi bylo lito urostleho mladika, a proto mu sluzbu rozmlouval: "Revir je rozlehly a nekdy nezbude nic jineho nez prenocovat v lese. Pro ten pripad stoi v lese sruby. Ale prave z toho nejlepe zarizeneho se nam jeste zadny mladenec nevratil z nocni sluzby. Byli stejni jako vy, ac dobre vedeli, co je ve srubu ceka, zadnu si nenechal poradit a doplatili na svoji odvahu. Stari hajni prespavaji radeji nekde na pasece, ale mladi jsou presvedceni, ze prave oni budou mit dostatek stesti a jako prvni noc ve srubu precekaji. Radim vam, bezte si hledat sluzbu jinde". Mladenec prislibil, ze se nebezpecnemi srubu bude vychybat na sto honu, jen at ho revirnik prime do sluzby. Co mel revirnik delat, noveho hajneho potreboval, a tak mladenec zustal ve Vidnave. Na druhy den sli navstivit nestastnou boudu. Za denneho svetla byla privetiva. Upostred mistnosti stal stul se zidlemi, v rohu mistnosti kamna, kde sa dala ohrat svacina nebo uvarit caj, kousek od kamen stala postel, na niz si mohl hajny odpocinout, a nechybel ani susak na promocene saty. Mladenec bol v nove sluzbe zakratko jako doma. Slouzil s radosti a nikdy niezapomnel na slib, ktery dal revirnikovi. Ale mladi byva skotacive a nejedna zlobiva myslenka v hlave se objevi. Po nejakem case nedala proklata bouda chlapci spat. Netrvalo dlouho a jednoho vecera stanul na jejim prahu. Vstoupil dovnitr a uzamkl za sebou dvere. Celou mistnost si jeste jednou prohledl a nenasel nic podivneho. Zatopil v kamnech, na stul polozil nabitou flintu, vedle ni lovecky nuz. Do stipce upevnil louc, po setmeni ji zapalil a cekal, co se bude dit. Vecer ubihal, jedna louc po druhe pomalu dohorivala a nic se nedelo. O pulnoci, kdyz uz dvacata louc dohorela, uslysel za oknem mnoukani kocky. Podival se do okna a v nem uvidel cernou kocku, ktera se opakovanym mnoukanim dozadovala vpusteni do srubu. Venku bylo jiz chladno, a navic se dalo do deste. Hajnemu bylo kocky lito, a proto otevrel okno. Kocka seskocila dovnitr a spolus ni naskakalo do boudy dalsich dvadcet kocek. Hajny se nestacil divit, kde se nabraly. A hned byly ve srubu jako doma. Cerna kocka povida ostatnym: "Tak zacneme!". Tu se daly vsetke kocky do divokeho tance a pritom neprijemne mnoukaly a vrestely. Mladenec hledel cely udiveny a litoval, ze vpustil kocku dovnitr. Nespoustel z cerne kocky oci a byl pripraven k obrane. Najednou ustala v tanci, a skocila na stul a zacala zle prskat a tlouci mladence prackou po hlave. Ten na nic necekal, popadl tesak a pracku ji usekl. Kocka zaknourala a vyskocila oknem ven. Ostatni kocky ji nasledovaly. Najednou bylo vsude ticho. I dest ustal. Mladenec zabalil urezanou tlapku do satku, ulehl do postele a usnul jako spalek. Probudil se s prvnimi paprsky ranniho slunce. Zahasil doutnajici uhliky v kamnech, poklidil srub, satek s kocici prackou ulozil do brasny a vydal se k domovu. Pred myslivnou potkal revirnika. Ten na nej koukl a pta se: "Zastrelili jste snad jelena, ze mate ve tvari takovou radost?". "Kdepak jelena, prespal jsem bez uhony v zakletem srubu a nadavkem jsem ziskal kocici pracku". A hned saha do brasny, ze revirnikovi pracku ukaze. Rozbalil satek, a malem jej upustil. V satku lezi zenska ruka s prstenem. Spechal k zamku, aby ten div ukazali pani revirnikove. Jake bylo jejich prekvapeni, kdyz revirnikovu zenu nasli v posteli s utatou rukou. To ona byla ta carodejnice, ktera vsechny mlade hochy zahubila. Revirnik se dvakrat nerozmyslel a hned ji vyhnal z domu, aby v kraji uz vice skodit nemohla"