Diskusia - Galéria

Priklad ake materializacie dokazu urobit duchovia: "Pan S. P. z Plzne si v dobach tzv. rozvinuteho socialismu poridil a opravil auto-veterana. V lete se rozhodl, ze ho vyzkousi na delsi trase. Jeho rodina byla v te dobe jiz na dovolene u jedne prehrady na Morave, a tak tam chtel za ni dojet: "Cesta ubihala bez problemu. Uz bylo odpoledne a ja uvidel u silnice stopovat nejakou divku, odhadoval jsem ji na studentku. Moc se v mode nevyznam, ale pokud to mohu posoudit, ta stoparka byla oblecena hodne nemoderne. Byla mi sympaticka, a tak jsem ju zastavil a pokracovali sme dal spolecne. Nemela s sebou skoro nic, zadnou tasku, jenom starou krabici od karlovarskych oplatek a v ni hroznove vino - nadherne velike bobule. Tehdy byl problem neco takoveho koupit, a takjsem se ji ptal, kde vino sehnala. Rekla jen, ze kdyz se to umi, tak to jde. Dala mi taky nekolikrat ochutnat - bylo vyborne. Jeli sme a povidali si. Pry studiuje v Praze, mam dojem, ze rikala neco o filozofii. Take si pochvalovala moje auto, jak je pekne a jak dobre jezdi, myslel jsem si, ze si dela legraci. Byl uz skoro vecer, ale jeste bylo svetlo. Meli jsme projizdet jednim mestem, kdyz me poprosila, jesli bych se nestavil u jejiho stryce, ktery ma ve meste vilu a je klenotnikem. Tvrdila, ze chce dat stryci k opraveni svuj rozbity prstynek. Jenom preda prstynek a hned zase pujde. Moc jsem nepospichal, tak jsem ji vyhovel. Zajel jsem na okraj mesta, kde mi ukazala vilu, v niz jeji stryc bydli. Zastavil jsem pred domem a divka rekla, abych pockal, ze se za chvilku vrati. Videl jsem ji, jak vstoupila do domu. Krabicku od oplatek nechala v aute, uz byla prazdna. Sedel jsem v aute a cekal. Ubehla ctvrthodina a divka nikde. Asi se zapovidala, myslel jsem si. Zhruba po hodine jsem uz byl dost nastvany, ze se nevraci. Tak jsem vystoupil z auta a zazvonil u domu, abych se dovedel zda vubec se mnou chce jet dal. Z okna vyhledla nejaka pani a podezirave se me ptala, co tam chci. Odpovedel jsem, ze cekam na jeji pribuznou, ktera pred hodinou vesla do domu. Pani kroutila hlavou a rekla mi, ze rozhodne nikdo cizi do domu nevstoupil, ze si me vsimla a pozoruje me celou dobu; pry jsem prijel pred dum sam, porad jim koukam do oken a na dvere a ona se boji, co jsem zac. Neveril jsem vlastnym usim, vzdyt nejsem blazen, holku jsem tam privezl, mluvil jsem s ni, i krabici od oplatek mi nechala v aute. Snazil jsem si vysvetlit, co se stalo, co mi divka rikala o stryckovi klenotnikovi a o svem rozbitem prstynku. Teprve potom me ta pani prestala podezirat a mit me za zlodeje. "Vite", rekla, "ted vam uz trochu verim, protoze tady opravdu byvalo klenotnictvi, ale to bylo davno, nekdy pred valkou". Nevedel jsem, co si o tom mam myslet. Ze bych byl svezl ducha? Ale na to se mi zdala ta divka prilis skutecna - a coz teprve to hroznove vino, ktere sem jedl. Rozloucil jsem se a odjel za svou rodinou. Jenze po nekolika okamzicich mi vypovedely sluzbu brzdy. Nastesti byl na silnici mirny protisvah, takze se mi podarilo zastavit bez uhony. Kdyz jsem o tom zazitku pozdeji premyslel, vzpomnel jsem si, ze kdybych nebyl vzal divku do auta a neodbocil z predem vytycene trasy, prihodil by se mi maler s brzdami pravdepodobne na silnici, ktera koncila prudkym svahem, a tam bych byl tezko zastavoval. Cesta by skoncila peknym prusvihem. Po tajemne stoparce mi zbyla jen ta krabice od lazenskych oplatek a spousta otazek. Co to bylo za bytost? Objevila se v mem zivote jenom proto, aby mi zachranila zivot?" Petr Novak "Zona X" (str. 29-31)